Žánr: fantasy
Děj: Je konec školního roku a začínají prázdniny. Krátce po konci školy jde Riki do lesa, kde potká lesní vílu Lili. Co se stane, když ji Riki bude důvěřivě následovat?
Doba, kdy se příběh odehrává: současnost
Skleněná panenka
Jsem naštvaná. Na Paula. V rukou držím skleněnou panenku, kterou mi přinesla nějaká Temná.
Sklo je zbarvené do ruda. Panenka běží po louce v letních šatičkách a v jedné ruce drží růži. Je krásná. Ale rudá jako kapky krve.
Do místnosti vchází Paul. "Co mám s tímhle dělat?" ptám se a ukazuji mu panenku.
"Nemusela bys být pořád naštvaná."
"Ale já nejsem naštvaná!"
"A to ti mám věřit? Vždyť ta panenka je úplně rudá."
"A jak ta proboha souvisí s mou náladou?"
"Víc než si myslíš. Právě teď je venku ohromná bouřka."
"Cože? Proč sem teď taháš počasí? Tohle nemá cenu, jdu si lehnout!"
Procházím chodbou do své ložnice. V pokoji zapaluji svíce. Ale ani jejich svit nepřebije tmu a bouři, kterou lze vidět z okna. Pokládám panenku na parapet. Lehám si na postel a můj vztek střídá smutek. Hledím na panenku, jejíž sklo se z červené zbarvuje do tmavé modré. Bouře už také ustává. Vidím pouze plačící oblaka a já pláču s nimi.
Dnes mám dobrou náladu. Venku je krásně a teplo. Panenka stále stojí na parapetu. Dnes je zbarvená do světlounké jarní zelené. Paula jsem neviděla od té doby, co jsme se potkaly v sále, což je už asi týden.
Když jsem se ptala jedné Temné, proč panenka mění barvu, řekla mi, že sklo je zbarvené podle mé nálady. Ale víc mi neřekla. Ale vím, že ta panenka znamená ještě něco víc.
Právě vcházím do sálu, kde na mě čeká Paul. Bojím se, co se stane, až se uvidíme. Sedí ve zlatě zdobeném křesle. Musel si mě už všimnout, ale nereaguje na to.
"Paule?" Nic. Neodpovídá. Je tu úplné ticho. "Prosím, mluv se mnou." Zase nic. I zpěv ptáčků ustává. Začínám zuřit. "Ty mi jen tak oznámíš, že brzy zemřeš a teď se se mnou ani nehodláš bavit? Tak proč jsi mě sem zval?" Venku začíná bouřit. Jako by má mysl byla propojena s počasím…
Nehybně stojím uprostřed sálu. Paul se mě snaží probrat z transu, ale já ho nevnímám. Myslela jsem, že mě nic nepřekvapí. Ale to, že mohu ovládat počasí, mě naprosto odrovnalo. Mám pocit, jako bych měla zamlženou mysl. A venku je skutečně mlha.
ShaylaTmymd | 
Koment pak klidně smaž jen jsem chtěla zmínit že je odstartováno 3. a závěrečné kolo soutěže http://mortal-nastroje.blog.cz/1604/soutez-3-cast-serialove-otazky