Vlčí srdce

1. srpna 2013 v 20:34 | Megi |  Jednorázové
To je můj první příběh, co jsem snad kdy napsala. Tak tady je:

V pusté krajině se tyčily vysoké hory zvané Vlčí. Nebyly tak pusté jako zdejší krajina, ale táhly se na nich lesy, proudily potůčky a rostlo mnoho květin. Nejen že byly hory vysoké, ale také velmi, velmi dlouhé. Žila na nich zvířata. Jeleni, zajíci, kozy i ovce a především velké smečky vlků, po kterých hory dostaly název. Právě na těchto horách začíná příběh jedné z mnoha vlčích smeček.
Jedné noci se z daleké pouště na Vlčí hory přistěhovala velmi velká vlčí smečka. V té smečce žilo jedno malé mládě, které se jmenovalo Karin. Byla krásná a elegantní, úplně se ve sněhu ztrácela, jak byla jako vločka sněhobílá.
Na druhé straně hor žila též vlčí smečka a v ní bylo stejně staré vlče. To se jmenovalo Max. Byl to malý rošťák černý jako uhel.
Roky ubíhaly a vlčata rostla a rostla a přišel čas, kdy musela opustit smečku. Už to nebyla tak docela vlčata, ale dospělí vlci. Tak se tedy vydali za novým životem.
Už několik týdnů byli hladoví, jelikož sami si nedokázali ulovit potravu. Bylo po zimě a pomalu přicházelo léto. S létem se vraceli i bizoni. To vycítila jak Karin tak Max. Náhodou se oba vydali za bizony a jak jinak než aby si vybrali toho nejslabšího. Byli tak nenápadní, že si sami sebe nevšimli. Zradil je i čich, který zmátli bizoni. Oba vyrazili.
Lov se podařil, ačkoliv se museli oba o potravu rozdělit. Max se na bizona vrhl a začal žrát. Karin však váhala a opatrně se plížila. Max k ní chtěl přiskočit, když vtom ho Karin zarazila a zavrčela: "Kdo jsi a co děláš v mém revíru?" Max se na ní nevěřícně podíval a řekl: "Můžeš být ráda, že jsem se objevil, jinak bys byla stále o hladu." Karin nedala znát svůj souhlas a vyhrkla: "Copak si myslíš, že se o sebe neumím postarat?" Max okamžitě zareagoval: "Když chceš, já jdu." "Počkej," ozvalo se za ním náhle "já, já, já jsem jenom nevěděla, co mám dělat, nejsem zvyklá na vlky z jiné smečky." "Tak to by sis měla začít zvykat, jinak tu nepřežiješ." zněla krátká Maxova odpověď. Karin na to jasně odpověděla otázkou: "Pomůžeš mi?" Max se na ní koukl: "Ty ta nebojácná chceš pomoct?" Karin se zastyděla a Max se krátce zamyslel "Vlastně proč ne?" zněla odpověď, která Karin uklidnila.
Žili spolu v plameni lásky a jejich nová smečka se rozrůstala. Už to nebyla dvě osamělá vlčátka, ale dvaceti dvoučlenná smečka.
Nejstarší dvojčata Suzi a Lola, které byly černobílé spolu se svým šedým bratrem Aranem pomáhali matce s mláďaty. Bílá vlčice Niky s šedými sestrami Lirou, Iris a Ruby a černohnědou sestrou Gerdou společně s bratrem Bílým tesákem lovili. Zatoulaní šedohnědí vlci Axa a Rony dostali hodnost Beta-udržovali ve smečce pořádek. Bratři Bruno s hnědozlatou srstí a Černý dráp spíš do šeda než do černa ještě se setrou Trixy, která byla bělozlatá, byli za Omegy, které sice dostávali nažrat jako poslední, ale přesto byli důležití tím, že předcházeli rvačkám a zraněním. Šedobílí sourozenci Zita a Šaryk Střední hodnosti byli takovými druhými vůdci, kteří ostatní vlky vedou ke kázni. A Alfa Karin a Max-vlastně vůdci. A co ti zbylí čtyři? Tak to jsou mláďata. Šedobílý Haryk a Skarlet, hnědobílá Dory a Gold zlatavé zatoulané štěně. Všichni až na Axu, Ronyho a Golda byli potomky Karin a Maxe.
Štěňata si hrála na schovávanou. Gold ostatní hledal, když v tom zahlédl lovce. Začal potichu křičet "Všichni vylezte, jsou tu lovci, musíme pryč." Ostatní štěňata ho slyšela, ale myslela si, že je chce pomocí tohoto triku nachytat. Gold běžel za dospělými, aby jim to sdělil, protože s vlčaty by nic nezmohl. "Mami, tati pojďte, rychle, jsou tam lovci, tam kde jsme si hráli, Haryk, Skarlet a Dory se tam stále schovávají!" Karin a Max i s celou smečkou okamžitě, bez dlouhého rozmýšlení vyrazili. Zahlédli lovce a rychle se schovali. Lovci si však Haryka, Skarlet a Dory všimli a dali všechny tři do pytle a šli zpět.
Po krátké poradě Karin rozhodla: "Vydáme se za lovci, půjdeme opatrně lesem za nimi. Určitě pěšky nepřišli, což je pro nás výhodné. Můžeme je sledovat z povzdálí. Určitě pojedou autem." Karin měla pravdu. Lovci opravdu jeli autem a tak se za nimi vydali. Dokud byli lovci v autě, nemuseli se vlci ničeho bát.
Následovali lovce už dlouhé hodiny. Byli už dávno za Vlčími horami. Vtom lovci zastavili. Vlci se ukryli a sledovali, jak vlčata přendávají do velké ohrady. Potom lovci opět odjeli.
Čekali ještě půl hodiny a stále se nic nedělo. Proto se odvážili vylézt. Přikradli se k ohradě, kde spatřili asi dvacet kňučících a plačících vlčat. Mezi nimi i Haryk, Skarlet a Dory. Pokoušeli se rozervat dráty ohrady, vlčata ohradu přeskočit, ale nakonec museli hrabat, což se nikomu moc nechtělo. Nakonec všechna vlčata osvobodili. Hledali další vlčí smečky, aby jim vrátili ztracená mláďata. Při hledání shledali svoji smečku i Karin a Max. Karin nerada opouštěla svou smečku podruhé. Max se však jen rozloučil se svou smečkou. Při hledání však nastane problém.
Jedna ze smeček kromě dvou mláďat co byla zavřená lovci, poznala ještě jiné mládě. Je to Gold. Smečka to je opravdu malá. Jen čtyři i s mláďaty, které jim přivedla Karin. "Co třeba, kdybych byl týden u mé pravé smečky a týden u mé náhradní smečky?" navrhuje Gold. Karin mu však odpoví: "To nejde, každá smečka se vydá jinudy. A co bude potom?" "A ještě kdysi s námi žili tito dva vlci, jsou to moji sourozenci." řekne Goldova maminka Betyna. "Cože, Rony a Axa, naši vlci hodnosti Beta?" vyhrkla malá Skarlet. Betyna na to blaženě odpoví: "Tak moji sourozenci to dotáhli až na hodnost Beta? No to mě teda podrž." "No tak to vypadá, že bychom se měli spojit, když už se takhle dvě rodiny znají!" zasmál se Max. Nakonec se všem vlčatům podařilo najít rodiče.
Noví členové jsou zlataví jako Gold a jmenují se Betyna a Altar, kteří se přidali k vychovávání mláďat, aby byli Goldovi stále na blízku. Dvě nová vlčata jsou taky krásně zlatavá a jmenují se Rex a Tlapka.
Nakonec tedy ze dvou ustrašených vlčátek Maxe a Karin se stane dvaceti šestičlenná smečka. Spokojeně si žijí ve Vlčích horách, a kdo ví, co společně ještě všechno zažili a zažijí!!!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Tinka Tinka | Web | 29. srpna 2013 v 19:04 | Reagovat

moc hezky píšeš :) byla tam jednoduchá zápletka s rozuzlením a všechno do sebe zapadalo :) Konec trošku sladší, ale to nevadí :D Awww, miluju vlky :3 :)

2 Megi Megi | E-mail | Web | 29. srpna 2013 v 19:06 | Reagovat

[1]: No jo, moje úplně první povídka napsaná asi v deseti letech, což jsou tři roky zpátky. :D

3 Aliwien Aliwien | E-mail | Web | 10. října 2013 v 20:04 | Reagovat

Hezká pohádka.

4 May ♥ May ♥ | Web | 13. července 2014 v 1:56 | Reagovat

Zdařilý děj. Jednoduché počtení se zajímavou tématikou. Tahle jednorázovka se mi líbila. :)

5 May ♥ May ♥ | E-mail | Web | 13. července 2014 v 13:50 | Reagovat

Ahoj, všimla jsem si tvého komentáře o spřátelení. :) A určitě, už jsem si tě i přidala. ;)
A četla jsem tu, že se chystáš na nový layout. Mě osobně se tenhle hodně líbí, to je tím, že ho vidím prvně, takže je neokoukaný... fakt se mi líbí ty použité barevné odstíny. Každopádně, jsem zvědavá na ten nový. Ráda si na něj počkám. :)

6 Molly Abedi Molly Abedi | Web | 1. srpna 2014 v 18:34 | Reagovat

Krása :-) , moc povedené :-)

7 lillyenna lillyenna | 10. srpna 2014 v 17:30 | Reagovat

Nádherný příběh!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama