Předtucha - 2. kapitola Naděje dnes neumírá

24. srpna 2013 v 9:00 | Megi |  Předtucha
Tak tu máme další kapitolu mého příběhu Předtucha. Snad se vám bude líbit.

Žánr: fantasy
Děj: Je konec školního roku a začínají prázdniny. Krátce po konci školy jde Riki do lesa, kde potká lesní vílu Lili. Co se stane, když ji Riki bude důvěřivě následovat?
Doba, kdy se příběh odehrává: součastnost



Naděje dnes neumírá

Jdu stále hloub a hloub. Jakoby ty schody byly nekonečné. Ale proč? Co po mně chce? Nevidím nic, pomalu zakopávám. Kam mě to vede?
Před sebou vidím nejasné světlo. Slyším, jak ze stropu padají kapky vody a pleskají o zem. Cítím podivný pach. Pach shnilého masa, pach mrtvých těl...pach smrti.
Vcházíme do velké místnosti. Tady je zdroj toho světla.
Vypadá to tu jako sál. Jako velký obětní sál. Po místnosti jsou rozestavěné louče a po obvodu stojí velká knihovna s množstvím tlustých knih. Ze stropu padají kapky vody a pleskají o zem, stejně jako v té chodbě, kterou jsme prošli. Ne! To není voda, je to krev! Po celém stropě je krev! Ale to není to nejhorší.
Na podlaze se válí nespočet lidských těl. Z některých už zbyly jen kosti a jiná se teprve rozkládají a jsou cítit shnilým masem.
"Proč jsme tady, Lili?"
"Jak už jsem řekla, dělám to v zájmu svého lesa. Původně jsem si tě chtěla jenom zkontrolovat, ale když jsem zjistila, že už jsi objevila svůj dar, nemohla jsem to tak nechat, promiň Riki."
Ozývá se ohlušující zvuk starého skřípajícího železa. Dívám se za sebe a vidím, že Lili, stojí za železnou mříží. Ona mě tu zavřela!
Běžím ke dveřím a lomcuji s nimi ve snaze je otevřít.
"Lili, počkej!"
"Copak je, zlatíčko?"
"Chci znát pravdu. Mám na tebe několik otázek, prosím."
"Nemůžu tu ztrácet čas, dobře víš, o co se jedná."
"Ne, nevím. To ti přísahám!"
"Ty to skutečně nevíš? Tak o to líp pro nás, měj se!"
"Lili, prosím. Dělej si se mnou, co chceš, ale řekni mi pravdu."
"To zní lákavě! To musím uznat, ale k čemu ti bude pravda, když stejnak co nevidět zemřeš?"
"Mám právo vědět, proč jsem tady. Mám právo vědět, co jsi ty. Tohle není fér."
"To máš pravdu, Riki, máš právo to vědět," nadějně jsem se na ni podívala, "ale na druhou stranu, život není fér."
"Udělám, co budeš chtít, vždyť už je stejnak jedno, co bude, když jsem tu zavřená, ale chci alespoň znát celou pravdu."
"Jak chceš, máš to mít, ale myslím, že se ti to líbit nebude."
Sedla si k mříži a koukla na mě. "Tak budeme tu sedět, nebo mi raději položíš nějaké ty otázky?"
"Nevím, kde mám začít."
"Tak si to rychle rozmysli nebo tu nebudu ztrácet čas a raději půjdu pryč."
"Dobrá, tak ...Jaký to je dar?"
"Vzácný. Tento dar se dědí ob jednu generaci. Měla ho i tvoje babička, ale pak kvůli tomu záhadně zmizela. A to samé se stalo i tobě."
"Ale to není odpověď na mou otázku!"
"Dobrá tedy, jak chceš. Nejdřív se ti zdají sny, které se jeví jako nevinné, ale záhy se vyplní. Tyto sny míváš stále častěji. Pak najednou upadneš do transu a uvidíš, co se stane. Když ti konečně dojde, že máš tento dar, začneš nevědomky dělat všemožný čáry máry. Když si uvědomíš i to začneš studovat literaturu o nadpřirozenu, kouzlech a podobných věcech. Přijdeš na to, že jsi čarodějka a začneš se učit magii. Už ti to stačí?"
"Páni, takže já jsem..."
"Jo, jsi čarodějka. Už musím jít."
"Počkej! Mám další dotazy."
"Tak dělej!"
"Ty..jsi taky čarodějka?"
"Blázníš? Proč bych tě tu jako čarodějka zavírala?"
"No to já právě že nevím. Tak co jsi tedy zač?"
"Co myslíš? Můžu se změnit, v co budu chtít, mám vlastní les a prozradím ti, že kdybych chtěla, můžu létat ve vlastní podobě."
"Ty jsi...ty jsi...víla? Lesní víla?"
"Bingo! Ještě něco potřebuješ? Já myslím, že ne."
"Mám ještě dvě otázky."
"Co ještě chceš vědět?" říká tak trochu otráveně.
"Proč jsi mě tu zavřela? A kde to vlastně jsem?"
"Jsi ve starobylém sídle čarodějek. Ještě tu zůstala celá jejich knihovna a údajně tu jsou tajné dveře, které vedou do místnosti s lektvary a podobnými věcmi. Ale tomu já nevěřím."
"Takže tady žily čarodějky a...ta těla...to jsou mé sestry!" skoro až křičím.
"Zase Bingo! Jsi chytřejší, než jsem myslela."
"A má poslední otázka. Proč jsi mě tu zavřela?"
"To je dlouhá historka, ale očividně ji chceš znát."
"To chci!"
"Dříve se čarodějky s vílami přátelily. Žily v souladu dlouhá staletí, ale stačila jediná chyba a vše bylo zničeno!"
"Nepohodli jste se." říkám neslyšně.
"Cože?"
"Vy jste se nepohodly. Čarodějky s vámi nesouhlasily a tak jste se rozhodly k odplatě." pronáším už hlasitěji.
"Naše malá čarodějka se začíná vybarvovat. Tak to ti nic už nemusím říkat."
"Ale proč? Co se stalo?"
"Nevíš toho tolik, jak se zdá. Proč? Souhlasily s příchodem temných. A taky si to prosadily a teď volně kráčí po našem světě. A za tuto chybu váš rod draze zaplatí." vstává ze schodů a odchází k východu.
"Počkej ještě, kdo jsou ti temní?" jako odpověď se mi dostává pouze utichající kroky.

Ano, už to chápu! Ti temní ohrožují její les. Ale proč? Co jsou vlastně zač? A v čem ji to pomůže, když mě tu jen tak zavře?
Ležím v knihách plné magie a kouzel.
Ale já to nevzdám! Lili udělala velkou chybu, když mi řekla, co jsem a co je ona. A proč jsem tu vlastně zavřená.
Mám tu celou knihovnu, abych získala potřebné zkušenosti a osvobodila se. Abych zjistila celou pravdu. Nehodlám tu jen tak zemřít. Mé sestry možná boj vzdaly, ale já ne! Já se nevzdám!


Předešlá kapitola ZDE
Následující kapitola ZDE
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Gil Gil | 27. srpna 2013 v 12:45 | Reagovat

to je moc napínavé :)))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama